Protidrogová politika ve Svitavách

Protidrogová politika ve Svitavách

Tak jako i v jiných městech České republiky, potýkáme se ve Svitavách s problematikou excesivního užívání legálních i nelegálních návykových látek. Nejde pouze o víkendové úlety. Nejedná se o rekreační užívání marihuany nebo tanečních drog. Mluvíme zde o pravidelném a nadměrném užívání všeho od alkoholu, až k heroinu a pervitinu. Dopad na jedince i společnost je v takovémto případě silně negativní, a proto je to jedno z témat, které je potřeba akutně řešit.

Současnou snahu ze strany města i kraje lze hodnotit jednoznačně pozitivně. Ať už jde o bezplatné sociální a adiktologické služby ze strany Ambulantního centra Svitavy, nebo pravidelnou terénní službu a výměnu použitých injekčních stříkaček ze strany občanského sdružení Laxus. Tato opatření vedou k léčení závislosti u části postižené populace, a především potom k omezení šíření nebezpečných virových onemocnění nejen v okruhu uživatelů drog. Zároveň lze však v této strategii objevit její největší slabinu, a totiž to, že se snaží řešit a zmírňovat důsledky problému, namísto toho, aby pátrala po jeho samotných příčinách.

Ačkoliv je psychologická i fyziologická závislost na návykových látkách vědecky dokázaným faktem, moderní studie v oblasti adiktologie poukazují, že samotné užití drogy není hlavním důvodem budoucího vzniku závislosti. Budete-li provádět pokus na laboratorních myších tak, že do jednoho pítka dáte čistou vodu, a do druhého vodu namícháte s heroinem nebo kokainem, myši začnou nadužívat vodu obsahující drogu, dokud se tímto chováním nepředávkují k smrti. Zdá se, že závěr je jednoduchý, ale pozor – dopustili jste se vážné chyby v metodě výzkumu.

Kanadský profesor psychologie Bruce K. Alexandr si již v 70. letech minulého století uvědomil, že laboratorní myši žijí osamocené v klecích, bez možnosti hrát si, užívat života a pářit se. Vybudoval tedy pro své subjekty prostorné a luxusně zařízené terárium, které nazval „Krysí park.“ V něm poté daný experiment zopakoval za stejných podmínek, ale s naprosto odlišnými závěry.

Když je někdo hospitalizován v nemocnici a je potřeba podat mu léky proti bolesti, je mu nitrožilně podáván diamorfin – jinak řečeno čistý heroin. Mnohem silnější než ten, který můžete koupit na ulici. Naši kamarádi a příbuzní se však nevrací z nemocnice závislí na heroinu. Toto bylo dlouhodobě a pečlivě sledováno a jednoznačným vědeckým závěrem je fakt, že takto k tvorbě závislosti nedochází.

Je to právě život v pomyslné kleci, který vede mnohé k užívání drog. Stále vyšší životní náklady, nedostatek dobře ohodnocené práce a mnohdy bezútěšné prostředí periférií a sídlišť tak v našem městě vytváří ideální podmínky k vypuknutí epidemie pokusů o únik z reality. Vytváření příjemného prostředí ve všech částech města a ulehčení životních podmínek zejména mladým lidem na počátku samostatného života (například cenově dostupným bydlením) by tak mělo být chápáno jako primární pilíř protidrogové politiky.

Ondřej Hapala