Tragédie jménem Rosnička

 

Jistě jste všichni zaregistrovali poslední dění okolo rybníku Rosnička. Všimla si i Česká televize – situace totiž nesnese celonárodní srovnání. Přitom bylo dlouhodobě jasné, že kvalita vody v rybníce je každoročně naprosto nepřijatelná a po ekologické stránce neúnosná. Největším podílem k hromadnému úhynu ryb přispělo teplé a suché léto, jenže takovýto vývoj podnebí není nic překvapujícího a v budoucnu bude ještě hůř. Je tedy pouze logické se ptát, proč nebylo takto kritickému scénáři předejito, a co chce Český rybářský svaz a město činit, aby se situace již neopakovala.

Již v roce 2013 jsem se aktivně zajímal o kvalitu vody v Rosničce, a o to, proč není možné se v tomto rybníce koupat. Nebyl jsem zdaleka sám – tento dotaz jsme tedy jako studenti místního gymnázia vznesli na setkání zastupitelstva. Ze strany radnice jsme narazili na absolutní nezájem jakkoliv do správy rybníka zasahovat. Tento nezájem bohužel stále trvá a je nyní, v roce 2018, ještě podmíněn upřednostňováním jiných lokalit a zařízení jako je plánovaný biotop u Vodárenského lesa, nebo nákladná a mnohými zpochybňovaná rekonstrukce krytého bazénu. Prostředky totiž jsou, jenom se vkládají primárně jinam. Radnice zahájila jednání s Ministerstvem životního prostředí ČR, ale to až s křížkem po funuse a zmedializování celé kauzy.

Přitom je zacházení s rybníkem Rosnička nepřijatelné. Rybník byl sice založen jako chovný, ale již v polovině 19. století se začal využívat rekreačně. Rosnička tedy bývala krásnou rekreační oblastí tak, jak to můžete pozorovat na dobových fotografiích. Mohli byste snad namítnout, že za kvalitu vody nesou zodpovědnost především vysoké teploty, při kterých se řasám a sinicím prostě daří. Jenže celá problematika není tak jednoduchá. Je vědecky prokázáno, že samotná přítomnost ryb v rybníce výrazně zhoršuje kvalitu vody biologickými pochody a čeřením bahna. Rybník podle oficiálního vyjádření již nyní není chovný – nicméně nikdo neměl přehled o počtu ryb a až výlov odumřelých kusů ukázal, že se v tomto mělkém rybníce se tísnilo na 9 tun ryb. Nabízí se tedy otázka, jestli nejde spíše o hru se slovy. Pravděpodobně také nikdo ani netušil, nebo si nepřipouštěl negativní vliv zde vysazeného nepůvodního druhu amura bílého, který je známý svou chutí na vodní makrovegetaci. Právě ta je velkou měrou zodpovědná za samočisticí mechanismy vodních nádrží a její absence tak vedla ke katastrofě.

Co teď s tím? Sucho a teplo bude v budoucích létech stejné, a spíše i větší. Je tedy potřeba se zamyslet nad tím, jestli má Rosnička zůstat chovným rybníkem, nebo zdali by nebylo lepší, aby se vrátila ke svému původnímu účelu. Samozřejmě vnímáme, že ve městě žije početná komunita rybářů, kteří na Rosničku nedají dopustit, a kteří ji chápou jako centrum svých sportovních aktivit. Je ale potřeba také vnímat, že ve městě je také spousta lidí, kteří nostalgicky vzpomínají na zdejší koupání a dlouhé večery na Plechárně, nebo ještě hůř ti, kteří toto ani nestihli poznat. Jinými slovy, respekt by měl plynout oběma směry a mělo by se hledat řešení schůdné pro obě strany. Stejně jako je totiž fér se ptát, zdali by mělo být ve Svitavách zachováno sportovní rybaření, je také fér se ptát, zdali by zde nemělo být po tolika letech obnoveno přírodní koupání.

Ondřej Hapala

P.S. Na podměty a připomínky členů MO ČRS Svitavy došlo k úpravě článku. Všem se tedy omlouvám za předchozí šíření nepřesných informací o historii a určení rybníku.